Byt sběratele

Dříve byly umělecké sbírky doménou aristokracie, následně movité buržoazie. Později se skrz sbírky výtvarného umění začala spoluvytvářet identita národů. Novodobé sběratelství je spojeno s nástupem kapitalismu. Umělecká díla najdeme ve sbírkách firem a bank, kde suplují nehmotné investice do akcií. Sbírka ale může být niternou potřebou a personifikací sběratele. Má-li sbírka vypovídat o svém majiteli, jistě je možné i naopak skrz sbírku vytvořit fiktivní identitu sběratele. Případně na sběratele zcela zapomenout, v duchu Barthesovy Smrti autora, a nechat sbírku existovat nezávisle na jejím majiteli. Nechat ji bydlet. Domov je pro sběratele nástrojem a také přirozenou scénou pro rozehrání sběratelské partie. Půdorys bytu nabízí uchopitelné lidské měřítko pro ztvárnění proměnlivého mikrokosmu v izolaci od okolního světa. Žít s uměním ve skutečnosti představuje trávit čas mezi uměním, hrát si a skládat významy. Ve sběratelském světě se díla recyklují a cirkulují. Stávají se novým a vždy oprávněným článkem systému. S novým majitelem přichází i nová interpretace, která život ve stínu depozitáře může rázem proměnit v sólo hru chef-d'œuvre umístěného nad krbovou římsou.

Ve světě umění je šance navštívit byt sběratele velkým privilegiem. Pouze rodina, příbuzní, přátelé a blízcí jsou oprávnění sdílet se sběratelem jeho vášeň a sledovat hru individuálních myšlenkových pochodů rozehranou na zdech bytu. Častokrát si lze jen představovat, jak vypadají největší domácí mauzolea, případně opačně kolik obrazů zůstane navždy skryto zraku veřejnosti. Ačkoliv je sběratelství formou boje se smrtelností, není možné aby předměty zakonzervovaly život svého majitele. V pokročilém stádiu sběratelské kariéry se i sběratelé uchýlí k revidování celoživotní kumulace děl, po kterých tolik toužili a která jim po léta dělala věrné společníky. Dřív nebo později si uvědomí, že právě sdílení je formou skutečné nesmrtelnosti a každá sbírka je tak potenciálním základem muzea. Dle fenomenologie se věci otevírají v kontaktu s člověkem. Je proto nutné vytvořit situace a scény, které toto navázání umožní. Expozice Byt sběratele je v tomto případě formou hry členěné na menší detaily formující organický celek složený ze sedmi plus jednoho komponentu. Hosté nejsou návštěvníky, ale diváky. Zažít dílo nepopiratelné umělecké hodnoty v netradiční roli, ne exponátu, ale jako důvěrného předmětu, je nová zkušenost intimního rázu obohacující recepci diváka, který je zvaným hostem.

Sbírková expozice Byt sběratele je vlastně oxymóronem. Jedná se o soukromou sbírku ve veřejném bytě – to, co mělo zůstat navždy skryto, je odhaleno.